Historie Zámku Hrádek
První zmínka o Hrádku pochází z roku 1298. Jedná se o darovací listinu. Pro obec Hrádek je to nejstarší dochovaná listina, kde je zmiňován Přibyslav z Hrádku. Od roku 1588 patřilo hrádecké panství rytířskému rodu pánům Račínům z Račína, kteří pravděpodobně po roce 1590 přestavěli středověkou tvrz na renesanční zámek. Rod Račínů vlastnil Hrádek do roku 1686. Po smrti Vojtěcha Arnošta Račína se majitelé na zámku rychle střídali.
Pro zámek byl významný rok 1731, kdy se stal majitelem hraběcí rod Des Fours de Montu et Athienville. Hrádecké panství jim patřilo skoro 100 let. Prvním majitelem byl Jan Ferdinand. Jeho synovec Bedřich Des Fours renesanční zámek přestavěl a to tak, že ke starému renesančnímu zámku nechal vystavět nový barokní zámek. V roce 1775 byla přistavěna barokní kaple zasvěcená sv. Valburze. Podoba zámku zůstala zachována do dnešních dnů. Rod Des Fours (Desfours) vlastnil panství skoro sto let a zasloužil se o jeho rozkvět.
Dalším dědicem se stal baron Karl Theodor Sturmfeder, za jehož správy přišel na zámek v roce 1847 vychovatel a kněz Vojtěch Hlinka (1817 – 1904). Oddech od náročné práci vychovatele slabomyslného synka Otakara (syna z druhého manželství) mu přinášela literární činnost. Vojtěch Hlinka byl nadšený příznivec národního obrození a ve své době byl úspěšným spisovatelem lidových povídek, novel a divadelních her, které podepisoval pseudonymem František Pravda. Vydáno mu bylo na 150 knih. I když to původně nezamýšlel, zůstal v Hrádku do své smrti. Prožil zde spokojený život naplněný společenskými a duchovními aktivitami. Pochován je na hřbitově u kostela sv. Vavřince na Zdouni. V roce 1867 přešlo panství na rodinu dcery Karla Theodora Sturmfedera Ottilie provdané za barona Karla Henneberg-Spiegla. Od roku 1898 hrádecké panství spravoval jejich jediný syn baron Bohumil Henneberg-Spiegel (1861 – 1934) s manželkou Annou Marií, roz. hraběnkou z Harrachu. Po smrti paní hraběnky (1938) byl jejich majetek rozdělen mezi příbuzné z rodiny Hertlingů, Windischgrätzů a biskupskou konzistoř v Českých Budějovicích, protože manželský pár byl bezdětný. Po konci 2. světové války byl zámek i velkostatek zkonfiskován. Zámek převzala Pražská obec baráčnická jako rekreační objekt. Po šlechtických majitelích byl zámek plně zařízen a v dobrém stavu, ale po půlroční správě pražské obce baráčníků zůstaly na zámku již jen holé zdi. Zámek se proměnil na byty pro přibližně 20 rodin. O údržbu zámku se nikdo nestaral, a tak chátral a stával se čím dál tím víc neobyvatelným. V roce 1976 se kvůli havarijnímu stavu zřítila zámecká věž. Nájemníci se postupně odstěhovali. Zázrakem je, že se jako jediný dochoval interiér zámecké kaple. Záchranou pro zámek se stává rok 2000, kdy jej zakoupil Ing. arch. Pavel Lejsek. Po mnoha letech byly zahájeny práce směřující k záchraně objektu. Dne 24. června 2010 byl zámek po náročné desetileté rekonstrukci otevřen pro veřejnost jako hotel a restaurace. V dalších letech se postupně opravují hospodářské objekty a nádvoří. V roce 2012 proběhla revitalizace zámeckého parku. V roce 2014 vzniklo v bývalém hospodářském objektu wellness. V roce 2015 prošla kompletní rekonstrukcí kaple sv. Valburgy a budova barokního špýcharu, v němž je Galerie Hrádek „Prostor her a inspirace“, kde je hravou formou dětem přibližována historie hrádeckého zámku v 19. století. U špýcharu je adventure golfové hřiště pro zábavu nejen rodin s dětmi. Od roku 2016 se stala opět součástí zámeckého areálu užitková zahrada s empírovou oranžérií. V současnosti vznikají projekty na opravy budov zámeckého pivovaru a zbořené věže. Součástí života na zámku jsou také svatební obřady a hostiny, kulturní, společenské a firemní akce, prohlídky s průvodkyní i s panem majitelem.